Folková skupina Marien z Pardubic vystoupila v Hradci 6. 6. 2015 v rámci Folklorního festivalu konaného v Hradci i v Pardubicích. Slyšel jsem od nich nějaké písničky a viděl vystoupení na videu, ale naživo ještě ne. Tak jsem využil situace, kdy vystupovali v HK. A to, co jsem od nich slyšel na videu, mne nezklamalo. Jsou opravdu dobří a nechají se poslouchat (není to od nich žádná placená reklama). Líbili se mi. Tak doufám, že mi vyjde i jindy se na ně podívat. A aby to nebylo jinak, užíval jsem si je také přes hledáček foťáku. A co se mi povedlo, můžete vidět na přiložených fotkách.
Archiv rubriky: NOVINKY
Orlické ozvěny 2015
V sobotu 30. 5. 2015 se uskutečnil již 24. ročník festivalu Orlické ozvěny v Dobrušce. Letos se účastnily tyto kapely:
– S.P.L.A.V. Náchod, Druhá vlna+ z České Skalice, skoro domácí TOMY z Opočna, Kalypso z Prahy, Stoptime z Vysočiny, dámská kapela AJETO z Prahy, Hanka Lounová a Hanka Horecká se skupinou Idefix band a o závěr se postarala skupina Michal Tučný Revival ze Rtyně v Podkrkonoší.
U jednotlivých skupin jsem se snažil o vystižení skupiny, celkové pohledy, ale i detaily jednotlivých muzikantů. Také jsou zachyceny osoby z řad diváků (někdy i muzikanti jsou diváky). Něčím mne tito diváci zaujali, proto jsem si je vybral. Tak doufám, že příště nedostanu od nich něčím po hlavě. 🙂 S některými osobami jsem se potkal již minulý rok.
Otevření Bílé věže po rekonstrukci
Oprava Bílé věže trvala 1,5 roku. Abych to nemusel vypisovat, použiji odkaz, který to popisuje celé: http://hradec.idnes.cz/prohlidka-opravene-bile-veze-diz-/hradec-zpravy.aspx?c=A150522_2164215_hradec-zpravy_the
Já jsem měl za úkol zdokumentovat slavnostní okamžiky před otevřením – to proběhla komentovaná prohlídka pro hosty – představitele města a další hosty. Před otevřením troubili na ochozu trubači, pak zněl zvon – byl to zážitek, který nebude až tak často. Další zvonění má být začátkem července. Aby bylo možné zvon rozhoupat, zajíždí schodiště na obou stranách zvonu asi 1m pod horní schodiště (je to vidět na fotkách). A zvonění – práce pro čtyři chlapy. Váží asi 8 tun, pro snadnější rozhoupání jsou použita valivá ložiska.
Děti u koní
Při návštěvě vnoučat Nely a Sebíka u nás jsme si v pondělí (18.5.2015) udělali procházku lukami a přes pole k Borovince, kde jeden pán (Tomáš Kotáb) má koně. Dětem se tam velmi líbilo a přátelily se s nimi.
HANKA A PAVEL
15. květen 2015 byl významný dnem v životě Hanky a Pavla – nyní Stráníkových. Hanka je mojí neteří a domluvili jsme se, že budu fotit kompletní průběh jejich svatebního dne. Tak jsem začal okolo 9. hodiny ráno a skončil asi ve 21,30. Bylo to náročné, ale příjemné. Náročné – spíše odpovědností, abych stihl vše podstatné a aby to vyšlo. Fotek mám dost, tak bylo z čeho vybírat. Uveřejněné fotky jsou takovým průřezem celého dne. Od příprav u kadeřnice a kosmetičky, přes setkání před obřadem, obřad atd. Však uvidíte sami… Na konci uvidíte možnost vložit komentář – budu rád za připomínky či postřehy.
Lázně Bělohrad a okolí
Dne 8. května jsme s tchánem vyrazili na výlet. Jak jinak, jeli jsme do mého oblíbeného kraje – Podkrkonoší. První zastávka byla u rozhledny nad Hořicemi. Již jsem tam jednou byl, ale s bláhovou domněnkou, že na ni vylezu ve večerních hodinách. (Tady něco o rozhledně: http://kct-horice.sweb.cz/rozhledna.html) Opak byl pravdou – zamčená branka. Proto až dnes – bylo otevřeno. S důchodcovskou slevou jsem zaplatil za oba 20,-Kč. Pak nás čekalo 142 schodů nahoru. A musím pochválit tchána, že ve svých 91 letech to zvládl skvěle – vylezl až nahoru. Tam jsme se pokochali výhledem. I když nebyl tak čistý, ale ještě šel – můžete posoudit z fotografií. V okolí rozhledny bylo hodně žluté – kvetla olejka. Po sestupu opět 142 schodů (musím kvitovat, že je dvojí schodiště – jedním nahoru, druhým zase dolů). Protože rozhledna je na kopci (jak bývá samozřejmě zvykem), tak jsme sjeli lesem dolů – do Bělohradu jsme to měli okolo 8km. Sice jsem na plyn musel šlapat, protože tak daleko z kopce to zas nebylo. 🙂 V Bělohradě jsme prošli Bažantnici, popojeli na Byšičky, kde byla důležitá chvíle – snědli jsme svačinu. Také se odehrálo focení okolí. Z Byšiček již vedla cesta přes Tetín a Vřesník na Pecku. Cesta byla stejná, kterou jsem jezdíval jako asi třináctelitý kluk na kole. Kopce byly stejné, ale zvládli jsme je lépe, než já tehdy. Přeci jenom ti koně pod kapotou se snažili a bylo jich víc, než jedna dětská síla kdysi. Cestou jsem udělal pár snímků a pak již byla Pecka. Loni jsem tam asi dvakrát, letos poprvé. Takže bylo focení různých míst, která sice již znám, ale přeci jen jsou rozdílné světelné podmínky. Docela hodně snímků jsem dělal s širokoúhlým ohniskem (14-16mm a také 24mm), takže se někde sbíhají svislice. To jen na vysvětlenou, proč to není srovnané. Zpět jsme jeli ne tak obvyklou cestou – na Kal, Vidoň a Miletín. Silnice sice nic moc, ale to údolí se mi líbí. Před nějakým časem jsem tam jel obráceným směrem, proto jsem o něm věděl – z něho jsou ty poslední snímky.