Královský košt – co to je? Královské košty jsou místem setkání odborníků i milovníků vín s kompletní sestavou medailových vín jedné z největších soutěží českých a moravských vín – tolik citace ze stránky www.kralvin.cz Tam se lze dočíst více. Měl jsem možnost opět se této zajímavé akce zúčastnit. Přináším záběry můj pohled na to, co se dělo.
Archiv autora: Jaroslav Klinský
Hradec Králové – mé rodné město – výstava 2015
Příprava výstavy začala již v roce 2014, kdy jsem se dohodl s Městskou knihovnou v Hradci Králové na konání výstavy mých fotografií v prostorách galerie Knihovny. Námět výstavy byl domluven na: Hradec Králové – mé rodné město. Do té doby jsem měl nafoceno již spoustu fotografií, ale chtěl jsem další… některé byly staršího data a chtěl je mít ještě trochu lepší. A také jsem si vzal za cíl fotit Hradec z neobvyklých míst. Tak jsem se domlouval s různými lidmi, zda mi umožní vstup na střechy. To se i docela dařilo. A tak uběhl rok a bylo září 2015 – probíhaly přípravy – výběr fotek, nechat je vytisknout a 30. 9. instalace výstavy. Vernisáž byla domluvena na 5. října v 17 hod. Již před začátkem přicházelo spousta lidí – to mne mile překvapilo. Kamarád mi natočil celou vernisáž – můžete ji shlédnout na tomto odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=RUb7NagSRAU. Trvá necelých 25 minut. V průběhu výstavy se množily zápisy v kronice – všichni chválili fotky. To vždy potěší. Pro mne to je taková výzva pokračovat dál a snažit se ještě o lepší záběry.
Ke konci výstavy se byla podívat i moje sestra se svým synem – ten pak z jejich návštěvy udělal video – to je zde: https://www.youtube.com/watch?v=JqXNThirkKo. Udělal také záběry kalendáře, který je pro rok 2016 (Hradec Králové po soumraku).
Fotky jsou k dispozici – pokud budete mít o některou zájem, prosím o kontaktování na mailu: klinsky@klinsky-elektro.cz, nebo telefonem: 602 412 298. Po kliknutí na „i“ pod fotkou, zjistíte číslo fotky a to mi stačí zaslat.
Ještě uvádím rozměry:
fotka č. 1.1; 2.1; 22.1; 24.1; 26.1; 28.1; – ve velikosti 60x90cm
Všechny ostatní fotky mají rozměr 60x40cm.
Paní Soňa Červená opět v Hradci
V posledním roce jsem měl příležitost fotit paní Soňu Červenou již po třetí – toto poslední představení bylo 22. září 2015. Tentokrát vystupovala s orchestrem Filharmonie Hradec Králové. Dirigentem byl pan Pavel Šnajdr, sólisty na klavír paní Jana Turková a pan Karel Košárek. A jako hlavní osoba – paní Soňa Červená s uměleckým přednesem. Na programu byly tři skladby (možná to není až tak správně): První – Bohuslav Martinů – Ronda pro hoboj, klarinet, fagot, trubku, klavír a dvoje housle, druhá: také od Bohuslava Martinů – Kuchyňská revue – jazzový balet o jednom dějství a na závěr Camille Saint-Saëns – Karneval zvířat, velká zoologická fantazie. Vložené fotografie jsou takovým průřezem celého představení.
Chráněno: Rakousko 2015 – pro přátele
Rakousko 2015 – pátek 21. 8.
Tak dovolená pomalu končí … Dnes jsme měli v podstatě poslední den, protože zítra čeká již jen cesta domů. Ráno to vypadalo, že snad bude i jasno, ale den ukázal, že to až tak nebylo. Klasické oblačno, světlá obloha. Ale to nám nevadilo, abychom nevyrazili zase na výlet. Část party zvaná chrti vyrazili již po 8. hodině, aby stihli velký výlet – dostali se až do asi 2700m, sice část šla jen na sedlo a další čtyři ještě výš. Ale to nemám zdokumentované, protože jsem s nimi nebyl. Skupina šneků se rozdělila na dvě skupiny. Ještě musím říci, že jsme jeli sice kousek od našeho ubytování, ale bylo to zajímavé. Čekala nás silnička nazvaná Silvretta Hochalpen strasse, což je několik kilometrů zatáček, vlastně vraceček. Museli jsme zaplatit mýto, aby nás tam pustili. To jsem si užil točení volantem, protože zatáčky mne opravdu baví. Naše konečná byla ve výšce cca 2040 m.n.m. u jezera Silvretta – Stausee. Po chvíli hledání jsme našli volné místo k parkování. A pak jsme vyrazili (tedy skupina šneci A) k chatě se jménem Wiesbadener Hütte, která je v nadmořské výšce 2443 m.n.m. Jednoduchým počítáním se lze dopracovat výsledku, že nás čekalo převýšení asi 400m. Nejprve cesta vedla podél jezera, ale pak jsme přišli do údolí, kde nám začalo přibývat stoupání. Těch 400m je přeci jenom znát. Ale vylezli jsme všichni, na chatě jsme se občerstvili. Překvapením pro nás bylo, že se servírkami jsme se dobře domluvili – nebyly to Rakušanky, ale děvčata ze Slovenska. A slovenština nám není cizí. A ještě jsme se rozhodli, že se podíváme k ledovci – ale nedošli jsme až k němu (tedy já s manželkou). Ledovec nyní není to, co býval. Je o hodně menší. Nechtělo se nám jít k nějakému špinavému sněhu. Tak jsem něco nafotil a vraceli jsme se stejnou cestou k autu. A dolů zase stejné zatáčky. Osádka vozu vše přežila a na chatu jsme dojeli dobře. A nyní ty fotky – přehled naší cesty. Něco se třeba opakuje, zkusil jsme i nějaké detaily – např. květiny. Ale v těch výškách je to takové zakrslé – kopretina, která u nás dole dosahuje výšky cca 30-40cm, tady byla asi tak 15 cm. To je podobné i u ostatních rostlin.
Rakousko 2015 – čtvrtek 20.8.
Tak dnes jsme konečně viděli i vrcholky kopců při výhledu z terasy chaty. Ty jsou patrné na prvních fotkách. Naším dnešním cílem bylo Latschau, kam jsme dojeli auty. Lanovkou jsme vyjeli na Golm. Pak část výpravy (důvěrně zvaná chrti) se oddělila a šla na samostatnou výpravu přes tři kopce. Část (zvaná šneci) sice vystoupala kousek od lanovky, aby se pak dala na sestup. Já patřil k té druhé. Sice se mi to moc nelíbí, ale nic s tím nenadělám. Prostě to tak je. Ale zase to bylo zajímavé tím, že jsme potkali stádo koní volně pobíhajících po kopcích. Bylo tam i spousta hříbat. Dokonce jsme si je mohli pohladit, protože přišli až k nám. Byl to zážitek. Ale to nekonečné klesání bylo úmorné, ale nakonec jsme to zvládli. V jedné chatě jsme se občerstvili polévkou a pivem. A pak zase klesání a klesání až do Latschau. A protože jsme tam docházeli okolo 16. hodiny, tak se přesně splnila předpověď počasí – začalo pršet. Ale docela jsme to stihli (alespoň někteří), že jsme se schovali do auta. Ale večer se pak i objevilo sluníčko, takže jsme mohli vidět okolní kopce zalité alespoň zapadajícím sluncem. To jsou ty poslední dvě fotky.