Dne 8. května jsme s tchánem vyrazili na výlet. Jak jinak, jeli jsme do mého oblíbeného kraje – Podkrkonoší. První zastávka byla u rozhledny nad Hořicemi. Již jsem tam jednou byl, ale s bláhovou domněnkou, že na ni vylezu ve večerních hodinách. (Tady něco o rozhledně: http://kct-horice.sweb.cz/rozhledna.html) Opak byl pravdou – zamčená branka. Proto až dnes – bylo otevřeno. S důchodcovskou slevou jsem zaplatil za oba 20,-Kč. Pak nás čekalo 142 schodů nahoru. A musím pochválit tchána, že ve svých 91 letech to zvládl skvěle – vylezl až nahoru. Tam jsme se pokochali výhledem. I když nebyl tak čistý, ale ještě šel – můžete posoudit z fotografií. V okolí rozhledny bylo hodně žluté – kvetla olejka. Po sestupu opět 142 schodů (musím kvitovat, že je dvojí schodiště – jedním nahoru, druhým zase dolů). Protože rozhledna je na kopci (jak bývá samozřejmě zvykem), tak jsme sjeli lesem dolů – do Bělohradu jsme to měli okolo 8km. Sice jsem na plyn musel šlapat, protože tak daleko z kopce to zas nebylo. 🙂 V Bělohradě jsme prošli Bažantnici, popojeli na Byšičky, kde byla důležitá chvíle – snědli jsme svačinu. Také se odehrálo focení okolí. Z Byšiček již vedla cesta přes Tetín a Vřesník na Pecku. Cesta byla stejná, kterou jsem jezdíval jako asi třináctelitý kluk na kole. Kopce byly stejné, ale zvládli jsme je lépe, než já tehdy. Přeci jenom ti koně pod kapotou se snažili a bylo jich víc, než jedna dětská síla kdysi. Cestou jsem udělal pár snímků a pak již byla Pecka. Loni jsem tam asi dvakrát, letos poprvé. Takže bylo focení různých míst, která sice již znám, ale přeci jen jsou rozdílné světelné podmínky. Docela hodně snímků jsem dělal s širokoúhlým ohniskem (14-16mm a také 24mm), takže se někde sbíhají svislice. To jen na vysvětlenou, proč to není srovnané. Zpět jsme jeli ne tak obvyklou cestou – na Kal, Vidoň a Miletín. Silnice sice nic moc, ale to údolí se mi líbí. Před nějakým časem jsem tam jel obráceným směrem, proto jsem o něm věděl – z něho jsou ty poslední snímky.

« ‹ z 3 › »