Archiv rubriky: HORY

Rakousko – srpen 2016

Letošní dovolená pro chození v Alpách vyšla na termín 20. až 27. srpna 2016.

Abych řekl pravdu, již dříve mne lákalo se projet po Grossglockner hochalpenstrasse – tedy vysokohorské silnici v okolí nejvyšší hory Rakouska – Grossglockner. V sobotu při našem příjezdu jsem se snažil cestou nafotit co nejvíce. To proto, kdyby náhodou nebylo v pozdějších dnech příznivé počasí. Ale s odstupem času musím konstatovat, že to bylo zbytečné. Při vjezdu na tuto silnici je nutné zaplatit mýto. Existuje možnost koupit „permanentku“ na 30 dní. Pak jsme tam mohli jezdit, jak jsme chtěli a kolikrát jsme chtěli. A v průběhu týdne jsme to několikrát využili. Díky „permici“ jsme ušetřili spoustu peněz. Ještě na upřesnění pro další čtení – již při první společné dovolené jsme zvolili dva názvy – pro ty, co mají vyšší cíle pro zdolávání vrcholků – jsou to chrti. A ti pomalejší – jsou šneci. Mají sice také své cíle, ale ne tak náročné. Nebylo v tom hanlivého, jen rozlišení.

sobota 20. 08. 2016

Tady jsou fotky z naší cesty přes vysokohorskou silnici k místu ubytování.

 

neděle 21. 08. 2016

Při příjezdu v sobotu ještě počasí docela dobré – sluníčko svítilo a přibývaly mraky. A v neděli již zataženo. Proto vybrán relativně kratší výlet k vodopádu. Znamenalo zajet dolů do Heilligenbluttu a skrz něho zajet do jednoho z údolí. ¨Celkem nenáročný (zahřívací) výšlap okolo divoké řeky. To nás zavedlo až k vodopádu – ten měřil asi 70m.

 

pondělí  22. 08. 2016

Tak ráno ještě zataženo, trochu pršelo, ale slunce se začíná klubat ven z mraků, o čemž svědčí duha, která se vytvořila. Odjíždíme společně v koloně zpět na vysokohorskou silnici – naším cílem je je Vyhlídka císaře Františka Josefa (Die Kaiser-Franz-Josefs-Höhe) v nadmořské výšce 2.369 metrů, která dostala své jméno podle císařovy návštěvy v roce 1856. Obrovské prostranství, které je zároveň vyhlídkovou plošinou, nabízí ohromující pohled na Großglockner a také na Pasterze, největší zachovalý ledovec východních Alp. To jsem si zkopíroval, abych to nemusel opisovat. 🙂 Prohlédli jsme si muzeum, které tam je – auta, motocykly, ale také způsob života. Poté jsme se vydali na: Gamsgrubenweg: Cenami ověnčená panoramatická trasa s fantastickými výhledy vede vysoko nad Pasterze a v několika tunelech přibližuje mystickou a „pověstmi opředenou“ horu. Po vyjití z tunelu jsme měli Velkého zvoníka (Grossglockner) po levé straně. Chvílemi se nám schovával, chvílemi zase vykukoval. S mraky byl zajímavý. V dalších dnech to ale bylo jinak. Ale to až příště. Po sejití dolů touto cestou jsme sestoupili k ledovci. Při sestupování jsme sledovali, jak jeho velikost ubývala. A stále se zmenšuje. V podstatě jsme k němu ani nedošli. Jen jsme viděli jezírka, která byla tvořena roztátým ledovcem. A musím říci, že to byl smutný pohled….

« z 2 »

 

úterý 23. 08. 2016

Dnes jsme opět vyjeli na vysokohorskou silnici a vyjeli jsme na nejvyšší místo – 2504 m.n.m. – Hochtor. Auta jsme zaparkovali na druhé straně – tedy severní. Pro upřesnění – my jsme bydleli na jižní straně – chata byla asi 1450 m.n.m. Na úvodní fotce je označeno místo, kde jsme bydleli. Z parkoviště jsme vystoupali na Tauernkopf s výškou 2627 m.n.m. Pak jsme pokračovali na Schareck po Geotrail Tauernfenster. Bylo nutné se občerstvit a načerpat nové síly – tedy návštěva příjemné restaurace Bergrestaurant Schareck. A z ní část jela lanovkou do Heiligenblutu – shodou okolností tato lanovka vedla vedla okolo našeho dočasného domova, ale jaksi nejde vystoupit. A chrti šli až k autům pěšky. A ještě k počasí – dnes jsme si již užili sluníčka – bylo krásně, ale větrno. Někteří jedinci šli v krátkých kalhotách a v tričku.

 

středa 24. 08. 2016

Po probuzení nás vítala krásná modrá obloha a tím svítící sluníčko. Pro focení to sice nebylo ideální, protože přeci jen obloha s mráčky je lepší. Ale musel jsem si poradit i s tím.

Zase jsme jeli společně – čekalo nás nejprve sjet dolů do města a pokračovat k Leizenu. Ale včas jsme odbočili, protože v plánu bylo zdolat Mohar (2604 m.n.m.). Jeli jsme stále nahoru a nahoru – až jsme vyjeli v cca 2050 m.n.m. (tedy jsme překonali okolo 500 – 600 výškových metrů – objevili jsme u chaty Glocknerblick. To ale bylo v autě po celkem úzké silničce. Vyjeli jsme na celkem pěknou planinu a vrcholky byly kolem nás. Výškové družstvo chrtů vyrazilo na relativně nízký kopec, který se zdál být lehce dosažitelný (je vidět na fotce se stromem). Ale trvalo nám to asi hodinu, než jsme tam došli. A kdo si myslel, že je to vrcholek, tak se hrubě mýlil. Čekalo nás ještě dalších asi 200 výškových metrů ke zdolání vrcholu. Z fotek je patrné, jak se pak chata zdála malinká. A po zdolání jsme šli jinou cestou a to jsme zase celou dobu klesali a klesali – žádné stoupání, abychom si alespoň trochu změnili způsob chůze a namáhání svalů. Ale vše jsme zvládli dobře, dole jsme se sešli s partou šneků , kterých bylo podstatně víc než nás – chrtů.

 

čtvrtek  25. 08. 2016

Na tento den byl domluven dvoudenní výlet – měla být dvě družstva – chrti 1 a chrti 2. Ve dvojce jsem byl já a manželka. Netroufali jsme si jít s první skupinou – přeci jen věk a také naše zdatnost je znát. My jsme měli dojet do jednoho údolí do výšky 1648 m.n.m. – tam nechat auto a jít na A. Nossberger hütte ve výšce 2488 m.n.m. (převýšení jsme měli asi 840 m).Tam jsme se měli sejít s druhou skupinou a přespat, druhý den po trochu jiné cestě jít zpět.

Ale ráno bylo všechno jinak. Sestra dostala v noci horečku a zimnici. Tím nebyla schopná vůbec nikam jít. Tak jsme se do toho údolí vyrazili ve čtyřech. Cestu jsme zvládli za jeden den, i když na chatu jsme se vrátili okolo 19. hodiny. Podle mne to byl asi nejlepší výlet za celý týden.

« z 2 »

 

pátek 26. 08. 2016

Pro nás s manželkou to byl den odjezdu, i když až večer. Protože jsem dne předtím viděl krásný potok, který by bylo dobré prozkoumat i s foťákem, tak jsem se vydal tam. Celá zbývající parta jela do stejného místa – bylo to dobré, protože jsem měl malé problémy s autem. Vzali mne do jednoho auta a jeli jsme na parkoviště, kde jsme i my parkovali včera. Tam jsme se rozdělili – ti zdatnější šli stejnou cestou jako my předešlý den. jejich cílem byla chata Adolf Nossberger hütte (2488 m.n.m.). Ti pomalejší šli jen na náhorní planinu, která je ve výšce něco přes 1900 m.n.m. A já se vydal kolem potoka. Manželce jsem slíbil, že přijedu v určitou hodinu. Ale nějak vázla domluva s ostatními. A nešlo se domluvit – nebyl signál!!!! Jak hrozné – jak jsme to dřív mohli vydržet bez mobilu!!!! Ale pak se tam objevil kamarád Jakub, který se chystal za ostatními nahoru, ale velmi ochotně mne dovezl těch sedm kilometrů k místu, kde jsem měl auto.

A navečer jsme odjeli domů (v sobotu byla svatba, na kterou jsme se chtěli podívat) Cesta zpět byla bez problémů, bez zácp na silnicích.

 

Všem se nám tam moc líbilo – rádi bychom se tam zase vrátili, protože jsme samozřejmě nemohli všechno prozkoumat.

 

 

 

 

 

 

Rakousko 2015 – pátek 21. 8.

Tak dovolená pomalu končí … Dnes jsme měli v podstatě poslední den, protože zítra čeká již jen cesta domů. Ráno to vypadalo, že snad bude i jasno, ale den ukázal, že to až tak nebylo. Klasické oblačno, světlá obloha. Ale to nám nevadilo, abychom nevyrazili zase na výlet. Část party zvaná chrti vyrazili již po 8. hodině, aby stihli velký výlet – dostali se až do asi 2700m, sice část šla jen na sedlo a další čtyři ještě výš. Ale to nemám zdokumentované, protože jsem s nimi nebyl. Skupina šneků se rozdělila na dvě skupiny. Ještě musím říci, že jsme jeli sice kousek od našeho ubytování, ale bylo to zajímavé. Čekala nás silnička nazvaná Silvretta Hochalpen strasse, což je několik kilometrů zatáček, vlastně vraceček. Museli jsme zaplatit mýto, aby nás tam pustili. To jsem si užil točení volantem, protože zatáčky mne opravdu baví. Naše konečná byla ve výšce cca 2040 m.n.m. u jezera Silvretta – Stausee. Po chvíli hledání jsme našli volné místo k parkování. A pak jsme vyrazili (tedy skupina šneci A) k chatě se jménem Wiesbadener Hütte, která je v nadmořské výšce 2443 m.n.m. Jednoduchým počítáním se lze dopracovat výsledku, že nás čekalo převýšení asi 400m. Nejprve cesta vedla podél jezera, ale pak jsme přišli do údolí, kde nám začalo přibývat stoupání. Těch 400m je přeci jenom znát. Ale vylezli jsme všichni, na chatě jsme se občerstvili. Překvapením pro nás bylo, že se servírkami jsme se dobře domluvili – nebyly to Rakušanky, ale děvčata ze Slovenska. A slovenština nám není cizí. A ještě jsme se rozhodli, že se podíváme k ledovci – ale nedošli jsme až k němu (tedy já s manželkou). Ledovec nyní není to, co býval. Je o hodně menší. Nechtělo se nám jít k nějakému špinavému sněhu. Tak jsem něco nafotil a vraceli jsme se stejnou cestou k autu. A dolů zase stejné zatáčky. Osádka vozu vše přežila a na chatu jsme dojeli dobře. A nyní ty fotky – přehled naší cesty. Něco se třeba opakuje, zkusil jsme i nějaké detaily – např. květiny. Ale v těch výškách je to takové zakrslé – kopretina, která u nás dole dosahuje výšky cca 30-40cm, tady byla asi tak 15 cm. To je podobné i u ostatních rostlin.

« z 3 »

Rakousko 2015 – čtvrtek 20.8.

Tak dnes jsme konečně viděli i vrcholky kopců při výhledu z terasy chaty. Ty jsou patrné na prvních fotkách. Naším dnešním cílem bylo Latschau, kam jsme dojeli auty. Lanovkou jsme vyjeli na Golm. Pak část výpravy (důvěrně zvaná chrti) se oddělila a šla na samostatnou výpravu přes tři kopce. Část (zvaná šneci) sice vystoupala kousek od lanovky, aby se pak dala na sestup. Já patřil k té druhé. Sice se mi to moc nelíbí, ale nic s tím nenadělám. Prostě to tak je. Ale zase to bylo zajímavé tím, že jsme potkali stádo koní volně pobíhajících po kopcích. Bylo tam i spousta hříbat. Dokonce jsme si je mohli pohladit, protože přišli až k nám. Byl to zážitek. Ale to nekonečné klesání bylo úmorné, ale nakonec jsme to zvládli. V jedné chatě jsme se občerstvili polévkou a pivem. A pak zase klesání a klesání až do Latschau. A protože jsme tam docházeli okolo 16. hodiny, tak se přesně splnila předpověď počasí – začalo pršet. Ale docela jsme to stihli (alespoň někteří), že jsme se schovali do auta. Ale večer se pak i objevilo sluníčko, takže jsme mohli vidět okolní kopce zalité alespoň zapadajícím sluncem. To jsou ty poslední dvě fotky.

« z 3 »

Rakousko 2015 – středa 19. 8.

Tento byl vyjímečný – nikam jsme nešli. Ráno pršelo a tak nemělo cenu někam jít. Tak jsme dopoledne zůstali doma, odpoledne někteří odešli na procházku, já s Mílou (manželka) jsme vyjeli opět do Gargallenu na focení potoka. Míla sice odešla, aby si prošla Gargallen, já postupoval proti toku potoka, který jsem si vyhlédl v úterý při zpáteční cestě z túry. Tak je tady pár vodnických fotek. Co to je za potok, to nevím, doufám, že se budou líbit.

Rakousko 2015 – úterý 18. 8.

Dnešní ráno byla malinká změna – dokonce jsme viděli vršky kopců okolo nás..Takže ranní focení, abychom věděli, jak vypadají. Ale obloha stejně šedá. Ale jak je vidět z fotek, tak mlha či mraky nás provázely prakticky celou výpravu.

Bylo domluveno, že pojedeme auty do Gargallenu, kde je necháme na parkovišti a vyjedeme lanovkou na Schafberg. Od horní stanice jsme šli do kopce (jak také jinak, že?) a měli jsme v plánu jít k jednomu umělému jezeru, které ale bylo vychlé – slouží jako nádrž pro vodní děla k zimnímu zasněžování sjezdovek. Přešli jsme jsme k jezeru Gandasee, kde se jeden z naší výpravy i koupal. Odtud se mi podařilo několik odrazovek. Ale jezero je malé, tak je tam vidět jen kus hory. Od něho naše cesta vedla chvilku do kopce, kde jsme překonali bod předělu a z něho jsme již jen sestupovali do Gargallenu. Šli jsme cestou, kde se v zimě lyžuje. Musí to být paráda – kopce jsou nádherné. Trochu nás zaskočil déšt. Ale měli jsme se kam schovat, tak to až zas tolik nevadilo. Déšť skončil a nakonec i svítilo sluníčko. Cestou jsme šli okolo krásných potoků – doufám, že mi vyjde se tam ještě vrátit, abych si je vyfotil. Sice jsem to udělal i teď, ale jen velmi krátkým časem.

« z 2 »