Archiv pro rubriku: AKCE

Jedu s dobou – 2018

Říkáte si, co to je? Já to do května také nevěděl. Můj známý to absolvoval, tak jsem začal hledat. A ejhle – platí to i na mne. 🙂

Možná citát ze stránky pořadatele: Vzdělávací program Jedu s dobou je určen široké aktivní motoristické veřejnosti seniorského věku – přesněji 65 a více let a to nejen pro ty, kteří hledají pocit jistoty za volantem, ale i pro seniory s celoživotními řidičskými zkušenostmi. Finanční podporu projekt získal z fondu zábrany škod a díky tomu je pro účastníky zcela zdarma.

Tak jsem se přihlásil a můj den byl 18. červenec. Absolvoval jsem to v místě nejbližším mému bydlišti – tedy v Hradci Králové. Tady to pořádá S-drive se sídlem na letišti. Přikládám i  je odkaz na jejich stránky: https://www.s-drive.cz/

A možná by bylo dobré říci, co všechno jsme dělali. Už předem nás pořadatelé měli rozdělené do čtyř skupin. Já byl v modré a s červenou jsme zahajovali na učebně, kde nám Pavel Jedlička přednášel změny a zajímavosti z provozu. Také jsme rozebrali jednotlivé otázky testu, který jsme dostali  při vstupu. A abych nezapomněl – každý blok trval asi 45 až 50 min. Po teoretické části jsme šli ven. V tu středu nám pršelo celý den, ale dalo se to vydržet. Naše skupina si šla vyzkoušet jízdu s automatickou převodovkou. Měli jsme k dispozici 4 auta. Já na začátek vybral to nejsilnější. Všechna vozidla zapůjčila firma France car – tedy byly to Renaulty. Můj dojem z automatu – dalo se to využít, je to pohodlné a podle instruktorů i bezpečnější než jízda s manuálem. Při koupi dalšího auta uvidím…. Vyzkoušel jsem jen toto jedno auto a fotil.

Dalším blokem pro naši skupinu byla jízda do začátky vyšší rychlostí, abychom se naučili zvládat vzniklý smyk. Část vozovky byla natřena speciální barvou, která pod vodou klouzala – simulace ujetého sněhu. Nějak se mi nedařilo auto utrhnout, musel jsem jet opravdu rychleji, abych šel trochu do smyku. Ale někteří kolegové a kolegyně jeli tak, že minuli tuto natřenou plochu…

Následující kolo – měli jsme se rozjet na cca 50-60km/hod a v označeném místě začít intenzivně brzdit. A ještě musím říci, že opět to bylo na kluzkém terénu. Šlo o to, abychom zjistili, jak dlouho budeme brzdit – tedy spíše jakou vzdálenost ujedeme. Totéž jsme si zopakovali ve vedlejším pruhu, kde byl pouze mokrý asfalt. Brzdná dráha byla podstatně kratší!!! Slalom člověk dokáže jet na lyžích, na kole, ale v autě? Samozřejmě také!!!! I to jsme vyzkoušeli. Zpestřením bylo, že jsme měli objet překážku a zabrzdit, to v prvním případě. V druhém totéž, ale snažit se vrátit do původní jízdní dráhy. Prostě se vyhnout překážce!!

Poznatek: při intezivním brzdění nezapomenout šlápnout i na spojku. Proč? Pokud chcípne motor, což se stane velmi rychle se zařazenou rychlostí a brzděním. U nových aut  totiž přestane fungovat posilovač řízení a zkuste pak  otáčet volantem – jde to opravdu, ale opravdu velmi ztuha. 🙂 🙂

A závěr – zdravotní osvěta – byla připravena simulovaná havárie se zraněnými. Byli jsme vedeni, co udělat, aby to bylo správně. Víte, jak postupovat při oživení?

Zkuste se přihlásit a vše si vyzkoušet.

 

Bylo to milé a poučné setkání s lidmi, kteří to provozují.

A teď ještě fotky:

« 1 z 8 »

Fujara znej Vlkolíncom

Zdá se Vám zvláštní název? Pro mne to byl zpočátku také.

Ale abych to vysvětlil od začátku – nastal šestý den naší dovolené v Bešeňové. Koupat se už Míle ani nechtělo, tak bylo na programu, kam vyrazíme.

Před pár lety jsme byli s přáteli původně na lyžích v Liptovském Jánu, ale vzhledem k podmínkám jsme spíše poznávali krásy kraje. A to byl právě Vlkolínec. Nevím, jestli to nazvat osadou, obcí, vesničkou. Tehdy jsme tam byli v zimě. Tehdy mi to tam přišlo zajímavé a také i okolí bylo pěkné.

Rozhodnutí pak bylo jasné – vyrazili jsme do Vlkolínce. Cesta vede po úzké silničce. Po příjezdu k vesnici koukáme, že je tam spousta aut. Zaparkovali jsme, auta dirigoval dobrovolný hasič, s kterým jsme se dali do řeči. Později jsme ho potkali ve vesnici, zavedl nás k nim na dvůr a vysvětlil, jak to tehdy fungovalo. Dva až tři domy měly společný dvůr, dozadu byla stodola a pak i políčka. Vlastnili krávu, ovce a další drobošť. Jednotlivé domy jsou chráněné, proto vše venku musí zůstat původní, ale uvnitř již přeci jen moderní doba funguje.

Došlo i k představení se – Fanda nás potom doprovázel dál. Nemohl se nám plně věnovat, protože měl povinnosti jako hasič. Již na návsi jsme viděli lidi v krojích. V tu sobotu jsem se nedozvěděl, kdo všechno vystupoval, ale pátrání na internetu se vyplatilo. Tak jsem zjistil jak název, ale i kdo to pořádal – bylo to Občianské združenie Vlkolínec a také Mesto Ružomberok.

Tak jsem fotil, něco z dálky, něco z blízka. Všichni o mně věděli. To vedlo k tomu, že mne i žádali, abych je vyfotil. A i když jsem byl jako host, tak jsem si připadal jako fotograf akce. 🙂 Musím říci, že všechna setkání byla velmi příjemná a lidé jsou milí a přátelští.

A abych něco k těm, kdo vystupovali – uvedenu jen jména, protože podle fotek nevím, kdo je kdo.

Takže: Fujarová skupina FS Polana Zvolen, fujaristi z Liptova, Podpol`ania, Ponitria, Kysúc, Považia, Malohontu a Gemera. Dále L`udová hudba a nejmladší fujaristi DFS Liptáčik z Ružomberka (takže domácí), Fsk Chrenovec, Fsk Ostro (neumím napsat tu správnou hlásku), Fsk Petrovany a další skoro domácí – Lúčanskí hudci.

Z Petrovan přišel dívčí sbor s harmonikářem. Při jejich vystoupení pršelo, tak jsou na fotkách vidět mázlé flíčky – kapky.

Co na závěr? Prostě krásně strávený den….

« 1 z 4 »

 

Pod křídly volnosti

Stejný název má i výstava mladého výtvarníka Johana Cestra, která je od dnešního dne (16. března 2018) v Galerii Artičok v Hradci Králové, ulice Karla IV čp. 493/13. Pár fotek vystavených obrázků si budete moci prohlédnout na mých záběrech, ale ne vše, protože to by Vás pak nelákalo se na výstavu podívat. Obrázky jsou prodejní – pokud se Vám něco zalíbí , lze dojít za obsluhou kavárny a obrázek si koupit.

Výstavu zahájila jedna z majitelek Galerie, dále dostal slovo pan PaeDr. Ivo Jansa, který Johana učil.

Hudební produkci Johan zajistil sám, takže jsme měli možnost vidět, že je všestranně nadaný umělec.

Po tomto slavnostním zahájení byla volná zábava, bylo možné se pobavit nad Johanovými obrázky přímo s ním, nebo i s dalšími přáteli, kteří jej přišli podpořit na této vernisáži.

Výstava potrvá až do 11. května letošního roku – tak je určitě příležitost se podívat.

« 1 z 3 »

Záhada hudebních portrétů

Začátkem února jsem měl možnost fotit vystoupení v Hradecké filharmonii – cyklus Záhada hudebních portrétů. Nejvíce mne zaujal výkon klavíristy Adama Skoumala ve skladbě Sergeje Rachmaninova s názvem Klavírní koncert č. 2 c moll op. 18.

Orchestr Hradecké filharmonie tentokrát dirigoval pan Petr Altrichter.