Archiv pro rubriku: NOVINKY

Kalendáře 2019

Přátelé, kamarádi a známí.

Rok se sešel s rokem a je tu opět možnost si objednat kalendář – nyní už pro rok 2019.

Pro příští rok jsem připravil tři tématicky odlišné kalendáře – jeden je Hradec Králové v odrazech – obsahuje fotky budov v Labi i Orlici, ale také po dešti v kalužích.

Ten druhý je s námětem Krkonoše. Obsahuje záběry z výletů do těchto nejvyšších hor Česka.

A třetí? Výhledy na Pecku a její okolí z paluby balónu.

Formát kalendářů: 42x30cm pro pověšení na stěnu.

Způsob dopravy – po Hradci je budu doručovat osobně, pro mimohradecké to bude poštou. U ní bude nutné připočítat cca 120,-Kč za poslání a zabalení. Nejlépe bude se domluvit.

Cena (je včetně DPH):

1 – 5 ks                                    – 230,-Kč

6-10 ks                                   – 220,-Kč

11-20 ks                                 – 200,-Kč

21-30 ks                                 – 180,-Kč

Při větším počtu než 30ks – cena bude dohodou podle celkového množství.

Budou k dispozici i kalendáře s prodlouženými zády, aby bylo možné nalepit firemní logo.

Kontakt na mne je:

Kontakt na mne je:

mail: klinsky@klinsky-elektro.cz

telefon: 602412298

Vzhledem k okolnostem bude nutné zaplatit kalendář dopředu na toto číslo účtu: 147444511/0100.

Do poznámek pro příjemce budu potřebovat Vaše jméno, adresu i číslo telefonu. To proto, abych se po platbě ozval a domluvili jsme se na předání.

Já vystavím fakturu, kterou předám zároveň s kalendářem. Předání bude do tří dnů od připsání platby na účet – to platí pro Hradec Králové, při poslání poštou to bude do  10 dní.

Je to sice složitější než dosud, ale nedá se nic dělat.

A ještě kalendáře:

Krkonoše

Hradec Králové v odrazech:

Pecka z ptačí perspektivy:

 

 

Jedu s dobou – 2018

Říkáte si, co to je? Já to do května také nevěděl. Můj známý to absolvoval, tak jsem začal hledat. A ejhle – platí to i na mne. 🙂

Možná citát ze stránky pořadatele: Vzdělávací program Jedu s dobou je určen široké aktivní motoristické veřejnosti seniorského věku – přesněji 65 a více let a to nejen pro ty, kteří hledají pocit jistoty za volantem, ale i pro seniory s celoživotními řidičskými zkušenostmi. Finanční podporu projekt získal z fondu zábrany škod a díky tomu je pro účastníky zcela zdarma.

Tak jsem se přihlásil a můj den byl 18. červenec. Absolvoval jsem to v místě nejbližším mému bydlišti – tedy v Hradci Králové. Tady to pořádá S-drive se sídlem na letišti. Přikládám i  je odkaz na jejich stránky: https://www.s-drive.cz/

A možná by bylo dobré říci, co všechno jsme dělali. Už předem nás pořadatelé měli rozdělené do čtyř skupin. Já byl v modré a s červenou jsme zahajovali na učebně, kde nám Pavel Jedlička přednášel změny a zajímavosti z provozu. Také jsme rozebrali jednotlivé otázky testu, který jsme dostali  při vstupu. A abych nezapomněl – každý blok trval asi 45 až 50 min. Po teoretické části jsme šli ven. V tu středu nám pršelo celý den, ale dalo se to vydržet. Naše skupina si šla vyzkoušet jízdu s automatickou převodovkou. Měli jsme k dispozici 4 auta. Já na začátek vybral to nejsilnější. Všechna vozidla zapůjčila firma France car – tedy byly to Renaulty. Můj dojem z automatu – dalo se to využít, je to pohodlné a podle instruktorů i bezpečnější než jízda s manuálem. Při koupi dalšího auta uvidím…. Vyzkoušel jsem jen toto jedno auto a fotil.

Dalším blokem pro naši skupinu byla jízda do začátky vyšší rychlostí, abychom se naučili zvládat vzniklý smyk. Část vozovky byla natřena speciální barvou, která pod vodou klouzala – simulace ujetého sněhu. Nějak se mi nedařilo auto utrhnout, musel jsem jet opravdu rychleji, abych šel trochu do smyku. Ale někteří kolegové a kolegyně jeli tak, že minuli tuto natřenou plochu…

Následující kolo – měli jsme se rozjet na cca 50-60km/hod a v označeném místě začít intenzivně brzdit. A ještě musím říci, že opět to bylo na kluzkém terénu. Šlo o to, abychom zjistili, jak dlouho budeme brzdit – tedy spíše jakou vzdálenost ujedeme. Totéž jsme si zopakovali ve vedlejším pruhu, kde byl pouze mokrý asfalt. Brzdná dráha byla podstatně kratší!!! Slalom člověk dokáže jet na lyžích, na kole, ale v autě? Samozřejmě také!!!! I to jsme vyzkoušeli. Zpestřením bylo, že jsme měli objet překážku a zabrzdit, to v prvním případě. V druhém totéž, ale snažit se vrátit do původní jízdní dráhy. Prostě se vyhnout překážce!!

Poznatek: při intezivním brzdění nezapomenout šlápnout i na spojku. Proč? Pokud chcípne motor, což se stane velmi rychle se zařazenou rychlostí a brzděním. U nových aut  totiž přestane fungovat posilovač řízení a zkuste pak  otáčet volantem – jde to opravdu, ale opravdu velmi ztuha. 🙂 🙂

A závěr – zdravotní osvěta – byla připravena simulovaná havárie se zraněnými. Byli jsme vedeni, co udělat, aby to bylo správně. Víte, jak postupovat při oživení?

Zkuste se přihlásit a vše si vyzkoušet.

 

Bylo to milé a poučné setkání s lidmi, kteří to provozují.

A teď ještě fotky:

« 1 z 8 »

Fujara znej Vlkolíncom

Zdá se Vám zvláštní název? Pro mne to byl zpočátku také.

Ale abych to vysvětlil od začátku – nastal šestý den naší dovolené v Bešeňové. Koupat se už Míle ani nechtělo, tak bylo na programu, kam vyrazíme.

Před pár lety jsme byli s přáteli původně na lyžích v Liptovském Jánu, ale vzhledem k podmínkám jsme spíše poznávali krásy kraje. A to byl právě Vlkolínec. Nevím, jestli to nazvat osadou, obcí, vesničkou. Tehdy jsme tam byli v zimě. Tehdy mi to tam přišlo zajímavé a také i okolí bylo pěkné.

Rozhodnutí pak bylo jasné – vyrazili jsme do Vlkolínce. Cesta vede po úzké silničce. Po příjezdu k vesnici koukáme, že je tam spousta aut. Zaparkovali jsme, auta dirigoval dobrovolný hasič, s kterým jsme se dali do řeči. Později jsme ho potkali ve vesnici, zavedl nás k nim na dvůr a vysvětlil, jak to tehdy fungovalo. Dva až tři domy měly společný dvůr, dozadu byla stodola a pak i políčka. Vlastnili krávu, ovce a další drobošť. Jednotlivé domy jsou chráněné, proto vše venku musí zůstat původní, ale uvnitř již přeci jen moderní doba funguje.

Došlo i k představení se – Fanda nás potom doprovázel dál. Nemohl se nám plně věnovat, protože měl povinnosti jako hasič. Již na návsi jsme viděli lidi v krojích. V tu sobotu jsem se nedozvěděl, kdo všechno vystupoval, ale pátrání na internetu se vyplatilo. Tak jsem zjistil jak název, ale i kdo to pořádal – bylo to Občianské združenie Vlkolínec a také Mesto Ružomberok.

Tak jsem fotil, něco z dálky, něco z blízka. Všichni o mně věděli. To vedlo k tomu, že mne i žádali, abych je vyfotil. A i když jsem byl jako host, tak jsem si připadal jako fotograf akce. 🙂 Musím říci, že všechna setkání byla velmi příjemná a lidé jsou milí a přátelští.

A abych něco k těm, kdo vystupovali – uvedenu jen jména, protože podle fotek nevím, kdo je kdo.

Takže: Fujarová skupina FS Polana Zvolen, fujaristi z Liptova, Podpol`ania, Ponitria, Kysúc, Považia, Malohontu a Gemera. Dále L`udová hudba a nejmladší fujaristi DFS Liptáčik z Ružomberka (takže domácí), Fsk Chrenovec, Fsk Ostro (neumím napsat tu správnou hlásku), Fsk Petrovany a další skoro domácí – Lúčanskí hudci.

Z Petrovan přišel dívčí sbor s harmonikářem. Při jejich vystoupení pršelo, tak jsou na fotkách vidět mázlé flíčky – kapky.

Co na závěr? Prostě krásně strávený den….

« 1 z 4 »