Rakousko – srpen 2016

Letošní dovolená pro chození v Alpách vyšla na termín 20. až 27. srpna 2016.

Abych řekl pravdu, již dříve mne lákalo se projet po Grossglockner hochalpenstrasse – tedy vysokohorské silnici v okolí nejvyšší hory Rakouska – Grossglockner. V sobotu při našem příjezdu jsem se snažil cestou nafotit co nejvíce. To proto, kdyby náhodou nebylo v pozdějších dnech příznivé počasí. Ale s odstupem času musím konstatovat, že to bylo zbytečné. Při vjezdu na tuto silnici je nutné zaplatit mýto. Existuje možnost koupit „permanentku“ na 30 dní. Pak jsme tam mohli jezdit, jak jsme chtěli a kolikrát jsme chtěli. A v průběhu týdne jsme to několikrát využili. Díky „permici“ jsme ušetřili spoustu peněz. Ještě na upřesnění pro další čtení – již při první společné dovolené jsme zvolili dva názvy – pro ty, co mají vyšší cíle pro zdolávání vrcholků – jsou to chrti. A ti pomalejší – jsou šneci. Mají sice také své cíle, ale ne tak náročné. Nebylo v tom hanlivého, jen rozlišení.

sobota 20. 08. 2016

Tady jsou fotky z naší cesty přes vysokohorskou silnici k místu ubytování.

 

neděle 21. 08. 2016

Při příjezdu v sobotu ještě počasí docela dobré – sluníčko svítilo a přibývaly mraky. A v neděli již zataženo. Proto vybrán relativně kratší výlet k vodopádu. Znamenalo zajet dolů do Heilligenbluttu a skrz něho zajet do jednoho z údolí. ¨Celkem nenáročný (zahřívací) výšlap okolo divoké řeky. To nás zavedlo až k vodopádu – ten měřil asi 70m.

 

pondělí  22. 08. 2016

Tak ráno ještě zataženo, trochu pršelo, ale slunce se začíná klubat ven z mraků, o čemž svědčí duha, která se vytvořila. Odjíždíme společně v koloně zpět na vysokohorskou silnici – naším cílem je je Vyhlídka císaře Františka Josefa (Die Kaiser-Franz-Josefs-Höhe) v nadmořské výšce 2.369 metrů, která dostala své jméno podle císařovy návštěvy v roce 1856. Obrovské prostranství, které je zároveň vyhlídkovou plošinou, nabízí ohromující pohled na Großglockner a také na Pasterze, největší zachovalý ledovec východních Alp. To jsem si zkopíroval, abych to nemusel opisovat. 🙂 Prohlédli jsme si muzeum, které tam je – auta, motocykly, ale také způsob života. Poté jsme se vydali na: Gamsgrubenweg: Cenami ověnčená panoramatická trasa s fantastickými výhledy vede vysoko nad Pasterze a v několika tunelech přibližuje mystickou a „pověstmi opředenou“ horu. Po vyjití z tunelu jsme měli Velkého zvoníka (Grossglockner) po levé straně. Chvílemi se nám schovával, chvílemi zase vykukoval. S mraky byl zajímavý. V dalších dnech to ale bylo jinak. Ale to až příště. Po sejití dolů touto cestou jsme sestoupili k ledovci. Při sestupování jsme sledovali, jak jeho velikost ubývala. A stále se zmenšuje. V podstatě jsme k němu ani nedošli. Jen jsme viděli jezírka, která byla tvořena roztátým ledovcem. A musím říci, že to byl smutný pohled….

« 1 z 2 »

 

úterý 23. 08. 2016

Dnes jsme opět vyjeli na vysokohorskou silnici a vyjeli jsme na nejvyšší místo – 2504 m.n.m. – Hochtor. Auta jsme zaparkovali na druhé straně – tedy severní. Pro upřesnění – my jsme bydleli na jižní straně – chata byla asi 1450 m.n.m. Na úvodní fotce je označeno místo, kde jsme bydleli. Z parkoviště jsme vystoupali na Tauernkopf s výškou 2627 m.n.m. Pak jsme pokračovali na Schareck po Geotrail Tauernfenster. Bylo nutné se občerstvit a načerpat nové síly – tedy návštěva příjemné restaurace Bergrestaurant Schareck. A z ní část jela lanovkou do Heiligenblutu – shodou okolností tato lanovka vedla vedla okolo našeho dočasného domova, ale jaksi nejde vystoupit. A chrti šli až k autům pěšky. A ještě k počasí – dnes jsme si již užili sluníčka – bylo krásně, ale větrno. Někteří jedinci šli v krátkých kalhotách a v tričku.

 

středa 24. 08. 2016

Po probuzení nás vítala krásná modrá obloha a tím svítící sluníčko. Pro focení to sice nebylo ideální, protože přeci jen obloha s mráčky je lepší. Ale musel jsem si poradit i s tím.

Zase jsme jeli společně – čekalo nás nejprve sjet dolů do města a pokračovat k Leizenu. Ale včas jsme odbočili, protože v plánu bylo zdolat Mohar (2604 m.n.m.). Jeli jsme stále nahoru a nahoru – až jsme vyjeli v cca 2050 m.n.m. (tedy jsme překonali okolo 500 – 600 výškových metrů – objevili jsme u chaty Glocknerblick. To ale bylo v autě po celkem úzké silničce. Vyjeli jsme na celkem pěknou planinu a vrcholky byly kolem nás. Výškové družstvo chrtů vyrazilo na relativně nízký kopec, který se zdál být lehce dosažitelný (je vidět na fotce se stromem). Ale trvalo nám to asi hodinu, než jsme tam došli. A kdo si myslel, že je to vrcholek, tak se hrubě mýlil. Čekalo nás ještě dalších asi 200 výškových metrů ke zdolání vrcholu. Z fotek je patrné, jak se pak chata zdála malinká. A po zdolání jsme šli jinou cestou a to jsme zase celou dobu klesali a klesali – žádné stoupání, abychom si alespoň trochu změnili způsob chůze a namáhání svalů. Ale vše jsme zvládli dobře, dole jsme se sešli s partou šneků , kterých bylo podstatně víc než nás – chrtů.

 

čtvrtek  25. 08. 2016

Na tento den byl domluven dvoudenní výlet – měla být dvě družstva – chrti 1 a chrti 2. Ve dvojce jsem byl já a manželka. Netroufali jsme si jít s první skupinou – přeci jen věk a také naše zdatnost je znát. My jsme měli dojet do jednoho údolí do výšky 1648 m.n.m. – tam nechat auto a jít na A. Nossberger hütte ve výšce 2488 m.n.m. (převýšení jsme měli asi 840 m).Tam jsme se měli sejít s druhou skupinou a přespat, druhý den po trochu jiné cestě jít zpět.

Ale ráno bylo všechno jinak. Sestra dostala v noci horečku a zimnici. Tím nebyla schopná vůbec nikam jít. Tak jsme se do toho údolí vyrazili ve čtyřech. Cestu jsme zvládli za jeden den, i když na chatu jsme se vrátili okolo 19. hodiny. Podle mne to byl asi nejlepší výlet za celý týden.

« 1 z 2 »

 

pátek 26. 08. 2016

Pro nás s manželkou to byl den odjezdu, i když až večer. Protože jsem dne předtím viděl krásný potok, který by bylo dobré prozkoumat i s foťákem, tak jsem se vydal tam. Celá zbývající parta jela do stejného místa – bylo to dobré, protože jsem měl malé problémy s autem. Vzali mne do jednoho auta a jeli jsme na parkoviště, kde jsme i my parkovali včera. Tam jsme se rozdělili – ti zdatnější šli stejnou cestou jako my předešlý den. jejich cílem byla chata Adolf Nossberger hütte (2488 m.n.m.). Ti pomalejší šli jen na náhorní planinu, která je ve výšce něco přes 1900 m.n.m. A já se vydal kolem potoka. Manželce jsem slíbil, že přijedu v určitou hodinu. Ale nějak vázla domluva s ostatními. A nešlo se domluvit – nebyl signál!!!! Jak hrozné – jak jsme to dřív mohli vydržet bez mobilu!!!! Ale pak se tam objevil kamarád Jakub, který se chystal za ostatními nahoru, ale velmi ochotně mne dovezl těch sedm kilometrů k místu, kde jsem měl auto.

A navečer jsme odjeli domů (v sobotu byla svatba, na kterou jsme se chtěli podívat) Cesta zpět byla bez problémů, bez zácp na silnicích.

 

Všem se nám tam moc líbilo – rádi bychom se tam zase vrátili, protože jsme samozřejmě nemohli všechno prozkoumat.