Rakousko 2015 – pátek 21. 8.

Tak dovolená pomalu končí … Dnes jsme měli v podstatě poslední den, protože zítra čeká již jen cesta domů. Ráno to vypadalo, že snad bude i jasno, ale den ukázal, že to až tak nebylo. Klasické oblačno, světlá obloha. Ale to nám nevadilo, abychom nevyrazili zase na výlet. Část party zvaná chrti vyrazili již po 8. hodině, aby stihli velký výlet – dostali se až do asi 2700m, sice část šla jen na sedlo a další čtyři ještě výš. Ale to nemám zdokumentované, protože jsem s nimi nebyl. Skupina šneků se rozdělila na dvě skupiny. Ještě musím říci, že jsme jeli sice kousek od našeho ubytování, ale bylo to zajímavé. Čekala nás silnička nazvaná Silvretta Hochalpen strasse, což je několik kilometrů zatáček, vlastně vraceček. Museli jsme zaplatit mýto, aby nás tam pustili. To jsem si užil točení volantem, protože zatáčky mne opravdu baví. Naše konečná byla ve výšce cca 2040 m.n.m. u jezera Silvretta – Stausee. Po chvíli hledání jsme našli volné místo k parkování. A pak jsme vyrazili (tedy skupina šneci A) k chatě se jménem Wiesbadener Hütte, která je v nadmořské výšce 2443 m.n.m. Jednoduchým počítáním se lze dopracovat výsledku, že nás čekalo převýšení asi 400m. Nejprve cesta vedla podél jezera, ale pak jsme přišli do údolí, kde nám začalo přibývat stoupání. Těch 400m je přeci jenom znát. Ale vylezli jsme všichni, na chatě jsme se občerstvili. Překvapením pro nás bylo, že se servírkami jsme se dobře domluvili – nebyly to Rakušanky, ale děvčata ze Slovenska. A slovenština nám není cizí. A ještě jsme se rozhodli, že se podíváme k ledovci – ale nedošli jsme až k němu (tedy já s manželkou). Ledovec nyní není to, co býval. Je o hodně menší. Nechtělo se nám jít k nějakému špinavému sněhu. Tak jsem něco nafotil a vraceli jsme se stejnou cestou k autu. A dolů zase stejné zatáčky. Osádka vozu vše přežila a na chatu jsme dojeli dobře. A nyní ty fotky – přehled naší cesty. Něco se třeba opakuje, zkusil jsme i nějaké detaily – např. květiny. Ale v těch výškách je to takové zakrslé – kopretina, která u nás dole dosahuje výšky cca 30-40cm, tady byla asi tak 15 cm. To je podobné i u ostatních rostlin.

« 1 z 3 »

Rakousko 2015 – čtvrtek 20.8.

Tak dnes jsme konečně viděli i vrcholky kopců při výhledu z terasy chaty. Ty jsou patrné na prvních fotkách. Naším dnešním cílem bylo Latschau, kam jsme dojeli auty. Lanovkou jsme vyjeli na Golm. Pak část výpravy (důvěrně zvaná chrti) se oddělila a šla na samostatnou výpravu přes tři kopce. Část (zvaná šneci) sice vystoupala kousek od lanovky, aby se pak dala na sestup. Já patřil k té druhé. Sice se mi to moc nelíbí, ale nic s tím nenadělám. Prostě to tak je. Ale zase to bylo zajímavé tím, že jsme potkali stádo koní volně pobíhajících po kopcích. Bylo tam i spousta hříbat. Dokonce jsme si je mohli pohladit, protože přišli až k nám. Byl to zážitek. Ale to nekonečné klesání bylo úmorné, ale nakonec jsme to zvládli. V jedné chatě jsme se občerstvili polévkou a pivem. A pak zase klesání a klesání až do Latschau. A protože jsme tam docházeli okolo 16. hodiny, tak se přesně splnila předpověď počasí – začalo pršet. Ale docela jsme to stihli (alespoň někteří), že jsme se schovali do auta. Ale večer se pak i objevilo sluníčko, takže jsme mohli vidět okolní kopce zalité alespoň zapadajícím sluncem. To jsou ty poslední dvě fotky.

« 1 z 3 »

Rakousko 2015 – středa 19. 8.

Tento byl vyjímečný – nikam jsme nešli. Ráno pršelo a tak nemělo cenu někam jít. Tak jsme dopoledne zůstali doma, odpoledne někteří odešli na procházku, já s Mílou (manželka) jsme vyjeli opět do Gargallenu na focení potoka. Míla sice odešla, aby si prošla Gargallen, já postupoval proti toku potoka, který jsem si vyhlédl v úterý při zpáteční cestě z túry. Tak je tady pár vodnických fotek. Co to je za potok, to nevím, doufám, že se budou líbit.

Rakousko 2015 – úterý 18. 8.

Dnešní ráno byla malinká změna – dokonce jsme viděli vršky kopců okolo nás..Takže ranní focení, abychom věděli, jak vypadají. Ale obloha stejně šedá. Ale jak je vidět z fotek, tak mlha či mraky nás provázely prakticky celou výpravu.

Bylo domluveno, že pojedeme auty do Gargallenu, kde je necháme na parkovišti a vyjedeme lanovkou na Schafberg. Od horní stanice jsme šli do kopce (jak také jinak, že?) a měli jsme v plánu jít k jednomu umělému jezeru, které ale bylo vychlé – slouží jako nádrž pro vodní děla k zimnímu zasněžování sjezdovek. Přešli jsme jsme k jezeru Gandasee, kde se jeden z naší výpravy i koupal. Odtud se mi podařilo několik odrazovek. Ale jezero je malé, tak je tam vidět jen kus hory. Od něho naše cesta vedla chvilku do kopce, kde jsme překonali bod předělu a z něho jsme již jen sestupovali do Gargallenu. Šli jsme cestou, kde se v zimě lyžuje. Musí to být paráda – kopce jsou nádherné. Trochu nás zaskočil déšt. Ale měli jsme se kam schovat, tak to až zas tolik nevadilo. Déšť skončil a nakonec i svítilo sluníčko. Cestou jsme šli okolo krásných potoků – doufám, že mi vyjde se tam ještě vrátit, abych si je vyfotil. Sice jsem to udělal i teď, ale jen velmi krátkým časem.

« 1 z 2 »

Rakousko 2015 – pondělí 17. 8.

Pondělní ráno bylo jako předchozí den – tedy mlhavé vršky kopců. Vyjeli jsme společně v koloně 5 aut do města Dornbirn, od něhož asi 4 km je soutěska s názvem Rappenloch. Jask jsem se dočetl, má mít nejhlubší propast v Evropě. Není to dlouhé, ale o to víc zajímavé. Z některých snímků lze poznat, jak je hluboká. Z množství vody jse docela strach. Člověk si tak uvědomí, jak velký to je živel. Cestu zpět jsme si zopakovali, ale v opačném směru. Alespoň jsme si mohli všimnout věcí, které nám třeba unikly při cestě tam. Po navrácení k autům byl společný odjezd do města Bregenz, které leží na břehu Bodamského jezera. Prošli jsme se po nábřeží, trochu po městě. Je to takové malé moře. Na jedné z fotek je záznam, kam v minulosti sahala voda. Potom byl již návrat domů – do našeho dočasného místa.

« 1 z 2 »