Otevření Bílé věže po rekonstrukci

Oprava Bílé věže trvala 1,5 roku. Abych to  nemusel vypisovat, použiji odkaz, který to popisuje celé: http://hradec.idnes.cz/prohlidka-opravene-bile-veze-diz-/hradec-zpravy.aspx?c=A150522_2164215_hradec-zpravy_the

Já jsem měl za úkol zdokumentovat slavnostní okamžiky před otevřením – to proběhla komentovaná prohlídka pro hosty – představitele města a další hosty. Před otevřením troubili na ochozu trubači, pak zněl zvon – byl to zážitek, který nebude až tak často. Další zvonění má být začátkem července. Aby bylo možné zvon rozhoupat, zajíždí schodiště na obou stranách zvonu asi 1m pod horní schodiště (je to vidět na fotkách). A zvonění – práce pro čtyři chlapy. Váží asi 8 tun, pro snadnější rozhoupání jsou použita valivá ložiska.

« z 2 »

Děti u koní

Při návštěvě vnoučat Nely a Sebíka u nás jsme si v pondělí (18.5.2015) udělali procházku lukami a přes pole k Borovince, kde jeden pán (Tomáš Kotáb) má koně. Dětem se tam velmi líbilo a přátelily se s nimi.

 

HANKA A PAVEL

15. květen 2015 byl významný dnem v životě Hanky a Pavla – nyní Stráníkových. Hanka je mojí neteří a domluvili jsme se, že budu fotit kompletní průběh jejich svatebního dne. Tak jsem začal okolo 9. hodiny ráno a skončil asi ve 21,30. Bylo to náročné, ale příjemné. Náročné – spíše odpovědností, abych stihl vše podstatné a aby to vyšlo. Fotek mám dost, tak bylo z čeho vybírat. Uveřejněné fotky jsou takovým průřezem celého dne. Od příprav u kadeřnice a kosmetičky, přes setkání před obřadem, obřad atd. Však uvidíte sami… Na konci uvidíte možnost vložit komentář – budu rád za připomínky či postřehy.

 

« z 5 »

Lázně Bělohrad a okolí

Dne 8. května jsme s tchánem vyrazili na výlet. Jak jinak, jeli jsme do mého oblíbeného kraje – Podkrkonoší. První zastávka byla u rozhledny nad Hořicemi. Již jsem tam jednou byl, ale s bláhovou domněnkou, že na ni vylezu ve večerních hodinách. (Tady něco o rozhledně: http://kct-horice.sweb.cz/rozhledna.html) Opak byl pravdou – zamčená branka. Proto až dnes – bylo otevřeno. S důchodcovskou slevou jsem zaplatil za oba 20,-Kč. Pak nás čekalo 142 schodů nahoru. A musím pochválit tchána, že ve svých 91 letech to zvládl skvěle – vylezl až nahoru. Tam jsme se pokochali výhledem. I když nebyl tak čistý, ale ještě šel – můžete posoudit z fotografií. V okolí rozhledny bylo hodně žluté – kvetla olejka. Po sestupu opět 142 schodů (musím kvitovat, že je dvojí schodiště – jedním nahoru, druhým zase dolů). Protože rozhledna je na kopci (jak bývá samozřejmě zvykem), tak jsme sjeli lesem dolů – do Bělohradu jsme to měli okolo 8km. Sice jsem na plyn musel šlapat, protože tak daleko z kopce to zas nebylo. 🙂 V Bělohradě jsme prošli Bažantnici, popojeli na Byšičky, kde byla důležitá chvíle – snědli jsme svačinu. Také se odehrálo focení okolí. Z Byšiček již vedla cesta přes Tetín a Vřesník na Pecku. Cesta byla stejná, kterou jsem jezdíval jako asi třináctelitý kluk na kole. Kopce byly stejné, ale zvládli jsme je lépe, než já tehdy. Přeci jenom ti koně pod kapotou se snažili a bylo jich víc, než jedna dětská síla kdysi. Cestou jsem udělal pár snímků a pak již byla Pecka. Loni jsem tam asi dvakrát, letos poprvé. Takže bylo focení různých míst, která sice již znám, ale přeci jen jsou rozdílné světelné podmínky. Docela hodně snímků jsem dělal s širokoúhlým ohniskem (14-16mm a také 24mm), takže se někde sbíhají svislice. To jen na vysvětlenou, proč to není srovnané. Zpět jsme jeli ne tak obvyklou cestou – na Kal, Vidoň a Miletín. Silnice sice nic moc, ale to údolí se mi líbí. Před nějakým časem jsem tam jel obráceným směrem, proto jsem o něm věděl – z něho jsou ty poslední snímky.

« z 3 »

Hradec Králové – Šimkovy sady

Šimkovy sady – dříve jsme je znali jako Pionýrské sady. A ještě předtím byl určitě jiný název. Ale beru to od té doby, co je znám já. Něco o historii, proč jsou to Šimkovy sady jsem našel zde: http://janvesely.bigbloger.lidovky.cz/c/409102/Karel-Simek-hrdina-konce-valky.html . Sady prošly velkou rekonstrukcí v době 6/2012 – 10/2013. Já ještě pamatuji, že Piletický potok dělil sady na dvě části. Snad Vám moje fotky trochu přiblíží současné sady. Pro ukázku jsem ještě vložil dvě fotky (černobílé, které jsou zimní) z původní úpravy. Ale nemám je ve dne, tak alespoň noční.

Jarní Jižní terasy a okolí

Jižní terasy – něco o nich: Jižní terasy – původně obranný gotický prostor postupně přeměněný v soukromé barokní zahrady, který na přelomu 19. a 20. století z jihu ohraničily činžovní domy. Dále ho vymezují dvě slavná schodiště – barokní Bono publico a betonové podle návrhu architekta Josefa Gočára z roku 1910. Z nich lze také na Jižní terasy vstoupit.  Opravdu stojí za to se na nich projít. v některých hodinách tam člověk nikoho nepotká, pak může přemýšlet, nebo romantická procházka s milovaným člověkem – každý podle sebe.